Cukrová třtina
Cukrová třtina
S cukrovou třtinou jste se již jistě setkali ve formě třtinového cukru hnědé barvy. Bambusová rostliny dosahuje výšky až 7 metrů a tloušťka stébla se pohybuje kolem 5 cm. Kromě cukru, který pochází ze šťávy válcovitých stonků je získávána melasa, která se následně využívá k výrobě rumu nebo jako sladidlo. Při zpracování této víceleté rostliny na cukr, při drcení vzniká množství odpadu. Tento odpad se v posledních letech zpracovává do formy ekologických gastro obalů.
Původ třtiny je v deštných pralesů jihovýchodní Asie a Nové Guineje, odtud se rozšířila do jiných zemí, dnes se pěstuje zejména v Indii, Číně, Egyptě, Kubě, Mexiku, Brazílii, Kolumbii v Thajsku, ale také v Austrálii. Tedy všude tam, kde jsou vhodné podmínky pro rast - teplo, vláha a hodně sluníčka.
Ideální teplota pro růst cukrové třtiny se pohybuje kolem 30 °C. Při 20 °C se její růst silně zpomaluje a pod 15 °C zcela zastavuje. Rostlina vyžaduje propustnou půdu bohatou na humus a živiny. Cukrovou třtinu nelze skladovat, proto se musí okamžitě zpracovávat. V posledních letech byly vyšlechtěny vysoce výkonné odrůdy poskytující až 22 tun cukru z 1 hektaru. Po sklizni se v půdě zanechávají kořeny a části stébel, ze kterých pak vyrůstají nové rostliny. Při spotřebě tak velkého množství vzniká mnoho odpadu, který je pro nás užitečný. Samotná Brazílie ročně vyprodukuje na 100 milionů tun třtinové biomasy.
Historie
Historické záznamy dokazují, že již v roce 327 př.n. l. ve starověké Indii její obyvatelé „žuli úžasnou třtinu, která bez pomoci včel produkuje jistý druh medu“. Šíření třtiny západním směrem v předislámských dobách (červená), ve středověkém arabském světě (zelená) a Evropany v 15. století (fialová). Původ cukrové třtiny není zcela jasný. Nejpravděpodobněji vznikla z planého, 10 m vysokého druhu Saccharum robustum, který roste na Nové Guneji, okolních ostrovech a na březích řek. Známe však ještě jeden planý druh, a to Saccharum spontaneum, rostoucí od severovýchodní Afriky po Asii až k Pacifiku. Tato vytrvalá tráva dorůstá výšky 8 m a dnes se používá při šlechtění ke zlepšení vlastností cukrové třtiny, zejména její odolnosti vůči chorobám.
Asi ve 14. století se Benátčané naučili rafinovat cukr a obchodovali s ním i v zemích střední Evropy. V Čechách se začal třtinový cukr užívat až ve středověku po křižáckých válkách. Do té doby se u nás i jinde v Evropě sladilo medem. První dovážený cukr byl velmi drahý a byl dříve považován za lék. Po objevení Ameriky přivezl Kolumbus cukrovou třtinu na Haiti, odkud byla šířena dále na Kubu, do Mexika a Brazílie. Příznivé podmínky, kterými byly především podnebí a levná pracovní síla, umožnily pěstovat třtinu na velkých plochách a to vedlo k rychlému zvýšení produkce levného cukru. Cukr dovážený z Ameriky zaplavil evropský trh a vytlačil pěstování třtiny ze Středomoří. Třtinový cukr dovážený z Nového světa byl hnědý a připálený, a proto se v Evropě začaly stavět speciální čistírny zvané rafinerie. První taková rafinerie byla postavena v Nizozemsku ve městě Leyden. Dovoz třtinového cukru ze zámoří trval až do konce napoleonských válek, kdy Napoleon Bonaparte vydal zákaz dovážet anglické zboží. V té době se začalo se šlechtěním cukrové řepy a třtinový cukr byl postupně nahrazován cukrem řepným.
Spracování a výroba
Zpracování cukrové třtiny začíná tím, že se opálí spodní uschlé listy. Následně se použijí sklizňové stroje, v obtížně dosažitelných polohách rolníci s mačetami. Od okamžiku odseknutí stébla začíná boj s časem, cukrová třtina se totiž začíná do 24 hodin kazit. Proto je potřeba jednat rychle. Rostliny se tedy rozřežou a lisují. Získaná šťáva se následně několikrát povaří a nakonec rychle zchladí. Na povrchu šťávy vykrystalizuje jantarově zabarvený třtinový cukr. Po oddělení cukrové krusty zůstane v nádobě melasa, tedy hustá, tmavá a poněkud nahořklá látka, ze které se pak může vyrábět například rum.
Tato melasa je následně zředěna vodou a prochází filtračními procesy, dokud není směs dostatečně čistá a dokud není dosaženo požadované hustoty a kyselosti. Potom se přidá kultura z kvasnic a začíná fermentace. Tempo fermentace, které má velký vliv na vlastnosti výsledného produktu, je ovlivňováno teplotou. Melasa je zbytek po vycukornění cukrové řepy či cukrové třtiny. Používá se například. likérnictví, k výrobě lihu, kyseliny citrónové, droždí, k dalšímu vycukornění.
Odpad je pro někoho poklad
Po získání produktu z cukrové třtiny vznikne značně velké množství odpadu. Tento odpad byl kdysi spalován. V moderní historii se však dále využívá jako biopalivo k výrobě tepla, energie a elektřiny, při výrobě celulózy a stavebních materiálů nebo pro vytvoření nového materiálu s názvem BAGASA.
Bagasa je suchý vláknitý materiál, který zůstává po rozdrcení stonků. Z biomasy je po úpravě možné vytvořit produkty, které naleznete i v naší nabídce v kategorii cukrová třtina. Tento již v dnešní době známý materiál se pyšní řadou výhod. Jedná se o viditelně čistší zdroj ve srovnání s fosilními palivy. Materiál je CO2 neutrální a probíhající výzkumy se zabývají využitím bagasy jako zdroj ethanolu. Toto využití by mělo vést ke snížení emisí skleníkových plynů oproti benzinu až o 85%.
Důležitou změnou k přístupu k životnímu prostředí a udržitelnosti je používání bagasy jako alternativa ke dřevu při výrobě papíru. Vznikají tak výrobky v zachované kvalitě. Díky dostatečné odolnosti lze nahradit materiály jako polystyren či plast, které se běžně používají při výrobě jednorázových obalů, kelímků nebo příborů. Na rozdíl od klasického papíru bagasa nepotřebuje plastovou či jinou ochrannou vrstvu proti prosáknutí. Díky tomu lze použité obaly zkompostovat. Výrobky z bagasy vydrží teplotu kolem 220 °C. Každý produkt na maximální teplu uveněnou ve svých specifikacích.
Jelikož je bagasa vytvořená z biomasy bez použití plastové ochranné vrstvy je možné ji kompostovat. A to dokonce iv domácím kompostu za několik měsíců. Průmyslový kompost tuto dobu zkracuje.
